„Tak," zavrčela Emmi, když se opět objevili na poušti.
Dívka se postavila do střehu a sledovala okolí. Tichý společník tasil meč a vyčkával. Náhle se zvedla vlna písku a zformovala se do čtyřnohé bestie podobné psu. Rudě žhnoucí oči a tlama plná tesáků slibovala tuhý boj. Démon se vrhnul na Tichého společníka, který hbitě uskočil a stačil ještě seknout mečem. Rána prošla skrze démonovo tělo a na chvilku se jeho kůže změnila v písek. Jizva ihned zmizela a kůže démona nabrala znovu šedou barvu. Emmi příliš neváhala a udeřila svým palcátem. Démon uskočil a hlavice gnómčiny zbraně zaskřípala na písku. Tichý společník se postavil vedle Emmi a pozorně sledoval démona, který se chystal skočit.
„Upoutej jeho pozornost!" křikl Tichý společník na Emmi. Něco zkusím."
„Fajn," zavrčela gnómská bojovnice. Chej, zmurwo podvraťacka, choc do mňa! Tvoja mama bola trojprsta chleva, ktura ničevož innego neumňala, než sa spařiť s nasadou vod koštěte!"
Démon temně zavrčel a se řevem se vrhnul na gnómku. Dívka uskočila a palcátem srazila démona k zemi. Tichý společník bodl mečem. Zbraň se zabořila démonovi do levého oka. Bestie zařvala bolestí a ohnala se tlamou po původci bolesti. Tichý společník uskočil, avšak ne dost rychle. Meč vyjel z rány se zasyčením a na společníkově levé ruce se objevily krvavé šrámy od tesáků. Démon v tu chvíli znehybněl a rozpadl se na prach. Tichý společník se vrhl k šedému prachu a začal horečnatě špicí meče kreslit svůj magický znak. Pak si otřel zpocené čelo a otočil se na Emmi. Dívka ho mlčky uchopila za ruku a pak se oba rozplynuli v magickém přítmí.

Oba se objevili na cestě, po které kráčel mohutný trol s tmavě modře zbarvenou kůží. Tichý společník se otřásal v záchvatu kašle, z něhož ho vysvobodila herda do zad od Emmi.
„Smrtící avatar," vydechl trol překvapeně a sklonil svoje kopí, kterým chtěl udeřit.
„Mám pro tebe zprávu, Wag´zule," zasípal Tichý společník, prohrábl mošnu a předal mu svitek.
„Díky," hlesl trol, rozlomil pečeť a pustil se do čtení.
„Grrrrr," zavrčel po dočtení. Zasraný zrádci. Děkuju za doručení."
„Není za co," uklonil se Tichý společník, mávl rukou a položil ruku Emmi na rameno.
V tu chvíli je oba obklopil černý dým a trolí náčelník zíral, kterak v něm oba zmizeli.
„Prečo je tam ta zkurvena pušť?" zaslechl Wag´zul na hranici vnímání ještě otázku.
Chvilku uvažoval o tom, zda se mu to zdálo. Pak usoudil, že je to jedno a vydal se svižným krokem na další cestu.

Emmi i Tichý společník se znovu objevili v Mezisvětě.
„Tak to je dané, Emmi," odpověděl gnómčinu otázku, když se objevili mezi dunami.
Chvíli bylo ticho přerušované jen přesýpáním písku lehkým vánkem, který náhle začal vát. Tichý společník prohrábl tlumok, vyndal baňku a vypil její obsah. Rána na levé ruce se pak zacelila a Tichý společník úlevně vydechl. Potom baňku uložil zpět do tlumoku a tasil meč.
„Je tu chnusny hic," podotkla po chvíli lelkování Emmi.
„Co bys čekala v poušti," řekl Tichý společník a cvičně máchl svojí zbraní. Zaráží mě, že tu není nikdo, kdo by nám mohl otevřít bránu dál."
„Gele, pozri. Tu niečo je," ukázala Emmi do písku.
Tichý společník pohlédl na to místo.
„To vypadá..." začal hovořit Tichý společník.
„Myslela som si to," usmála se gnómka a sehnula se k tomu předmětu. Je to meč. A kurva velky."
S těmito slovy uchopila rukojeť a vytáhla z písku obouruční meč. Přejela po čepeli, která se náhle žlutě rozzářila.
„Oooj. Tak ten je fakt krásny."
„To je," usmál se Tichý společník.
Zabiják démonů, ozvalo se mu náhle v mysli. Tento meč byl ukut, aby zabíjel zplozence pekel. Byl však ztracen před sto lety. Využijte tuto zbraň na potření běsů a démonů.
„Zabiják démonů," pronesl pak Tichý společník. Byl ukut proti démonům, Emmi. Vhodná zbraň pro tebe."
„Oooj. Kak ty to tak nahlo vieč?" otočila se na něho malá bojovnice.
„Něco nebo někdo mi promluvil v mysli," vysvětlil Tichý společník. A už taky vím, jak se odtud dostaneme."
Po těchto slovech zasunul svoji zbraň do pouzdra a ve vzduchu pravicí načrtl znamení třech trojúhelníků a levou rukou obkroužil náhle se objevivší útvar zářící modrou barvou. Přitom nechal uplynout svoji sílu. Emmi si přehodila meč i palcát přes ramena a přistoupila k němu. Tichý společník jí položil ruku na rameno a v tu chvíli je oba obklopil černý dým a bezútěšnou pouštní krajinu vystřídala cesta k městu Severní Stormwind.

„Zatraceně," vyrazil ze sebe Tichý společník dávící se v záchvatu kašle.
Emmi položila palcát na zem a vrazila mu herdu do zad.
„Díky, Emmi," usmál se Tichý společník, když přestal kašlat a do obličeje se mu vrátila jeho obvyklá bledá barva.
„Nandeme tego magikusa. Vola sa Roman Cherub. Najisto ti pomože."
„Zítra se tam zastavíme. Je už docela pozdě a máme toho za sebou docela hodně. Ubytujeme se a dopoledne navštívíme toho tvého známého."
„Fajn," zabručela Emmi. Kam pojdeme?"
„V korábu se dá dobře najíst a vyspat."
„No dobře tak. Ideme."
Po těchto slovech malá bojovnice sebrala ze země palcát a vydala se do města za Tichým společníkem.

Kapitola V.

„Vítej Emmi," pozdravil gnómku holohlavý člověk s prošedivělými krátce zastřiženými vousy, když otevřel dveře svého domku.
Oba cestovatelé Mezisvětem byli příjemně odpočatí po dlouhém večerním a dopoledním spánku.
„Zdár, Romeku," zazubila se na něho Emmi.
Čarodějovy modré oči se upřely na Tichého společníka.
„I tebe vítám," pronesl.
„Zdravím," řekl Tichý společník. Jsem Tichý společník a jdu se poradit."
„Pojďte dál, promluvíme si v klidu u čaje," vyzval je čaroděj a ustoupil do domku.
„Jsem rád, že tě poznávám osobně, Tichý společníku," řekl Roman, když se usadili a nalil jim čaj do misek.
„I mě těší," pronesl Tichý společník a upil nápoje. Hmmm. Výborný čaj."
„Díky," usmál se Roman. Rád si dopřávám tohoto nápoje. Vždy mě nabije energií. Ale k věci. Proč jste přišli na návštěvu osamělého čaroděje?"
„Mám v poslední době problém. Po opuštění místa, přes které cestuji, abych doručil zprávu, dostanu záchvat kašle. Jako kdybych se předtím napil vody a vdechl ji. Navíc se mi nedaří dobře bojovat proti soupeřům, kteří se tam objeví a proto jsem najal Emmi," vysvětlil Tichý společník.
„Hmmm. Podíváme se na to," pokýval hlavou Roman. Uvolni se a postupně vysílej svoji magickou sílu."
Tichý společník zavřel oči a soustředil se na kouzlo. Před vnitřním zrakem se mu objevily tři rotující modře zářící trojúhelníky. Silou vůle je usměrnil a obkroužil rudým kruhem. Pak náhle vše zmizelo a Tichý společník otevřel oči.
Roman ještě stále seděl se zavřenýma očima a Emmi v klidu popíjela čaj.
„Asi vím, kde je problém," otevřel oči Roman. Víc v tom místě užívej magii. Neboj se místo meče použít svá znamení. Ten kašel je důsledkem magického šoku po opuštění toho místa. Prostě – moje rada zní – víc používat tvoji magii symbolů. Je v nich ohromný potenciál síly."
„Díky, Romane," pokýval hlavou Tichý společník. Po této meditaci tuším, jaké kroky musím podniknout."
„A to sa zapije," rozhodla rázně Emmi. Připajaš se, Roman?"
„Velmi rád," kývl hlavou čaroděj, zvedl se a odnesl prázdné misky a konvici.
Po té se všichni vydali do hostince U Bílého koně, který byl jen nedaleko od čarodějova domku. Usedli k jednomu z volných stolů a objednali si pivo.
„Tak na zdraví a úspěchy!" pronesl přípitek Roman, když trochu opadla pěna.
„Tohle je jiná," řekl Tichý společník. Výborné pivo."
„Máš recht, Spoločniku," vydechla Emmi, která urazila skoro celý korbel.
„Přátelé..." začal hovořit Roman, když odložil svoje pivo po napití. Společníku... pozor... achne..."
Tichý společník i Emmi nevěřícně zírali na Romanovu proměnu. Jeho obličej se protáhl a čaroděj začal náhle růst. Během několika vteřin se čaroděj změnil v dvoumetrovou zelenou kreaturu oblečenou v čarodějově rouchu. Jeho rudé oči propalovaly Tichého společníka.
„Pomstím se ti za své druhy," ucedil temně démon skrze čnící tesáky.
Osazenstvo hostince včetně Emmi zděšeně zíralo na to, co se stalo z Romana. Démon položil ruce na společníkova ramena a seslal své kouzlo. Tichého společníka zasáhl proud svíravé bolesti. Rychle si vybavil poslední meditaci a vyslal do boje s bolestí svoje kouzlo rotujících trojúhelníků. Ve chvilce bolest ustoupila a Tichý společník zařval. Rukama odrazil démonovy ruce a hlavou ho udeřil do obličeje. Pak se rychle chopil meče a záštitou udeřil démona do hlavy. Hned na to vyskočil na židli a jedním kopancem poslal démona k zemi. Pak odhodil meč, přiskočil k němu a načrtl ve vzduchu znamení. Objevily se tři modrošedé trojúhelníky, které pomalu klesly na hruď nehybného démona. Tichý společník nad nimi rychle opsal kruh, který se rozzářil zlatavou barvou. Znamení se vpilo do démona, ten se s křikem posadil a posléze se rozplynul. Na jeho místě seděl otřesený Roman.
„K čertu," ulevil si čaroděj. Ani jsem se nestačil bránit vpádu toho šmejda."
„Mám za to, že to byla první zkouška mých schopností," vydechoval Tichý společník.
Osazenstvo hostince začalo pochvalně mručet a pár lidí zatleskalo.
„Ty vole, ani som nestačila zareagovať," hlesla Emmi, když se vzpamatovala. Mam kej čuch, že mňa už nebudeš potřebovať, Spoločniku."
„Tak jistý si ještě nejsem," řekl Tichý společník. Ještě tě poprosím o podporu na dvě cesty, pak se uvidí."
„No dobře, kak řekaš," kývla hlavou malá bojovnice.
„Jsi v pořádku, Romane?" zeptal se čaroděje Tichý společník.
„Trochu mě bolí hlava. Ale to není nic, co bych nezvládl," usmál se čaroděj.
„Pane," oslovil Tichého společníka hostinský. Zde máte všichni tři mojí nejlepší žitnou. Od pana Zeverila, kterej vás tímto zdraví."
S těmito slovy na stůl postavil tři kalíšky se zlatavou tekutinou a ukázal na sousední stůl, kde seděl gnóm v brýlích obklopen třemi trpaslíky. Tichý společník mu pokynul na pozdrav. Gnóm sklouzl ze židle a přistoupil k jejich stolu.
„Fares, zdraviam," zachraptěl gnóm. Slech som, žes Tichý spolca. Potřeboval bysom doručiť surnu zpravu."
„Jsem ti k službám, Zeverile," řekl Tichý společník.
„Tu je zprava a tu su prachy," zahučel gnóm a zpod šatů vytáhl zapečetěný svitek a tři plné měšce. V kludu si dopijte a pak bysom poprosil o doručenie."
„Komu?" zeptal se Tichý společník a uložil zprávu i peníze do tlumoku.
„Abnak Chuvarsson. Je to trpaslik v kraju trolskotrpasličego pograničia. Mal by byť v městečku Golemasu."
„Abnak?" zarazila se Emmi. Pokial viem, tak ten stary brach byval v Numeriku na juhu spoločenstva trpaslikov."
„A tam furt byva. Len teraz sa zdržuje v pograničiu," pronesl Zeveril.
„No, ráda sa s nim střetnu. Už som go dlgy čas nezřela."
„Zařídíme to," pokýval hlavou Tichý společník. Spolehni se, Zeverile."
„Díkem, majte sa fajně," rozloučil se gnóm a odešel ke svému stolu.
„Nuže, pozvedněme kalíšky," vyzval Roman a chopil se jednoho z nich.
„Weskachlo," pronesla Emmi.
„Na zdraví," řekl Tichý společník.
Všichni si přiťukli a vypili kořalku do dna.
„Ta schreibe," vydechla Emmi.
„Výborná," mlaskl Roman.
Tichý společník jen pokýval hlavou a chopil se piva, které na jeden zátah zapil. Emmi také dopila zbytek svého piva a pohlédla na Tichého společníka.
„Ideme?"
„Ano," kývl hlavou Tichý společník a mávl na hostinského.
„Piva zatáhnu já," řekl Roman.
„Díky," řekl Tichý společník. Nejen za pozvání, ale i za pomoc."
„Není za co. Zase se někdy zastavte."
Hostinský k nim přiběhl a Roman zaplatil útratu. Pak Tichý společník vyslal svoji magickou sílu a položil Emmi ruku na rameno. Vzápětí je obklopil černý dým, v němž se oba ztratili.

Kapitola VI.

Emmi a Tichý společník se objevili v Mezisvětě. Na obloze žhnuly dvě slunce a písečné duny se táhly do všech stran.
„Emmi," oslovil gnómku Tichý společník. Můžeš mi popsat, jak ten Abnak vypadá?"
„No jasna, vysokej přes četyři stopy, hnědy vlasy dlgy do copanu, šedy dlgy fusy. Rozložitej – je to taka mala gora svalov. Vočiska ma šedomodry, baňate nosisko a dost jazev v ksuchtu."
Tichý společník zavřel oči a vyslal svoji sílu. Emmi mezitím tasila svůj nový meč, palcát si si předtím na řemeni přehodila přes ramena.
Sekni do písku! Ozval se rozkaz v gnómčině mysli. Ostrý příval magie ji donutil poslechnout a Emmi se rozmáchla mečem. Zbraň se zabořila do písku a v tu chvíli se před bojovnicí vynořil démon s obrovskou sekerou v ruce. A za ním další čtyřsáhové čtyřnohé monstrum s dlouhým kopím. Všude kolem nich se najednou zhmotňovali další a další démoni. Tichý společník mezitím vykouzlil tři zeleně zářící trojúhelníky, které uvěznil ve žlutém kruhu. Otevřel oči a ihned tasil meč. Démoni se přibližovali. Byli všude, kam jen dohlédli. Ozbrojeni různými zbraněmi od mečů přes sekery až po kopí a palice se štíty. Někteří zbraně neměli, o to větší strach šel z jejich tesáků či pařátů. Emmi neváhala a zaútočila. Každým zběsilým sekem zhynul jeden démon v plamenech magie meče. Emmi po chvilce shodila z ramen palcát a pod vlivem své zuřivosti jej uchopila do druhé ruky a oháněla se oběma obouručními zbraněmi. Tichý společník mezitím vyslal znamení před sebe a čaroval dál. Démoni, kteří byli v jeho bezprostřední blízkosti byli nuceni ustoupit před neviditelnou bariérou, která společníka obklopila. Náhle se trojúhelníky uprostřed kruhu rozkmitaly a ze znamení začaly vystřelovat malé ohnivé střely, které zasahovaly démony před Tichým společníkem. Každý zasažený démon začal hořet bílým plamenem, až se zcela ztratil z Mezisvěta.
„Emmi!" zařval Tichý společník. Ke mně!"
Dívka odrazila jeden z útoků a přistoupila k Tichému společníku do jeho bariéry. Ten ji pak uchopil za ruku a v tom okamžiku oba zmizeli z démony přeplněného Mezisvěta.

„Kurva, čo to malo značiť? Slechla som taky divny glas vo svojej kebuli a pak sa to cele tak zasralo demonmi," vysypala ze sebe malá bojovnice, když se objevili před hradbami obehnaným městečkem.
Tichý společník se otřepal a zasunul meč do pouzdra u pasu.
„Nevím. Slyšel jsem ten hlas také, ale musel jsem se soustředit na svoje kouzla. Divné."
„No nič. Sralo to psisko," zabručela Emmi a přehodila si meč přes rameno. Ideme splniť úkol."
„Počkej, Emmi. Ještě tvá odměna," s těmito slovy jí předal polovinu peněz, které obdržel od Zeverila.
„Oj. Vďaka, Spolca."
Emmi uložla peníze do svého vaku a pak se vydali k bráně do města.

„Zdaro Abnak!" zahlaholila Emmi, když vešli do třetí hospody, kterou ve městě našli.
Trpaslík seděl sám u stolu a popíjel pivo. Před ním ležel talíř s kostmi.
„Éj, Emmi, přitelko moja!" bouchl pěstí do stolu. Pote a saďajte ku mně!"
„Kako sa ti daři, stara vojno?" zeptala se ho malá bojovnice. Tutaj ti představujem svojho nyňajšigo šefa. Tichý spoločnik."
„Oj. Těši ma, vezmi plac, Tichy spolca," vyzval ho Abnak.
Tichý společník se posadil vedle Emmi a prohrábl tlumok.
„Zde je pro tebe zpráva od Zeverila."
„Oj, díkem, Spolca," zabručel Abnak a rozlomil pečeť.
Chvilku pročítal zprávu a pak se zbrunátnělý otočil na Emmi.
„Kurva, to je na hovno toto."
„Čo sa děje?" zeptala se gnómka.
„Ech, volake kurvy přepadly karavanu, kde bolo vela veci pre moj obchod."
„Dal sas na obchodovanie?" podivila se Emmi.
„Mam tu maly domček a chcem tu predavať volake kovařske vyrobky. A zrobim tam aj kovareň, abysom časom nemusel dovažať nič. Kurva. Zasrany banditos."
„Takže sa ti daři tak z polovice," řekla Emmi.
„No teraz som pěkně nasraty," zabručel Abnak. No, nehezky zpravy jsi mi přinesol, Spolca. Len co je pravda."
„To mě mrzí," povzdechl si Tichý společník. Ne vždy jsem nositelem příjemných zpráv, Abnaku."
„Ale což, hlavno, že život ide dalej," zaburácel Abnak. Hospodo, tři sklínky tej žitnej!"
„Jak poroučíš," řekl hostinský, který k nim přiběhl. Budete si přát ještě něco?"
„Já si dám pivo," objednal Tichý společník.
„Taky jedno," kývla hlavou Emmi.
„Jak poroučíte," řekl hostinský a odspěchal.

Tichý společník opět sílí, Olevinomare. Není třeba jej nahrazovat.
Ale ...
Žádné ale. Pomocnici si vybrat může, když cítí, že na to nestačí. To jsem mu říkal, když jsem ho učil.
Dobrá tedy, mistře. Ale rád bych ho podrobil ještě testu.
Jakému testu?
Aby ukázal, že jeho nedávná slabost byla jen chvilková a že je skutečně dost silný.
Jak myslíš, Olevinomare. Nechám to na tobě. Jen dej pozor, aby tě nezaslepila tvoje vlastní moc.
Jak říkáš, můj mistře.
S těmito slovy se tvor rozplynul ve víru své magie.

„Tož ku zdarovje!" pozdvihl kalíšek Abnak.
„Weskachlo!" zahřímala Emmi.
„Na zdraví," pronesl Tichý společník.
Všichni rychle vypili kořalku a chopili se půllitrů, které jim hostinský přinesl posléze.
„No a kak ty, Emmi? Dala sas do spolku s Tichym spolcou. To docela zíram," začal pak hovořit Abnak.
„No vieč, oslovil ma, kym som bola na surnej štrece a pichnul mi s to zpravou. No a od tej doby chodime spolu."
Tichý společník je mlčky sledoval a popíjel pivo.
„A kak dlho jeste spolu?"
„No kym to tak zratam, tak jeden deň. To cestovanie ma fakt vymakane."

Potřebuji, abys toto donesl lordu Anthmenovi, je to velmi důležité.
Ano, má paní. Mám vyrazit ihned?
Samozřejmě Ivane. Vydej se hledat Rychlého posla. Zde ti dám pro něho peníze.
Jak poroučíš, má paní.
Buď opatrný, Ivane.
Budu, má paní.

„Práce volá, Emmi," řekl náhle Tichý společník, který uprostřed družného hovoru Abnaka a Emmi zahlédl vizi člověka hovořícího s elfskou vladyní.
„Oooj, kurva. No čo sa da robit. Ideme. Abnak, ešte sa vrátim a godime betelnějši pokec, ju?" rozloučila se Emmi s trpaslíkem.
„No jasna," zahučel Abnak.
„Měj se, Abnaku," pokynul mu Tichý společník, vyndal z měšce zlatou minci.
„Oooj, nie, Spolca. To zacaluju ja. Však příště zveš ty."
„Díky, Abnaku."
Po těchto slovech Emmi a Tichého společníka obklopil černý dým a dvojice zmizela z hospody.

linkuj.cz vybrali.sme.sk